Ants-kros absolvovalo přes 50 běžců a jeden těžkooděnec

Víkendový Ants-kros připravený trenéry nejmenších lakrosáků v lese na Klapici absolvovalo přes padesát běžců různých věkových kategorií. Máme z toho velikou radost a děkujeme za fotky.

Nejlepší závodníci proběhli trať vedenou zčásti po cestách a zčásti lesem a doplněnou o několik úkolů v čase těsně nad deset minut. Výsledky si můžete prohlédnout zde a záměrně nejsou seřazeny. Pořadí v tomto závodě totiž není to nejdůležitější, hlavní je dnes udržet si pozitivní mysl. Doufáme, že tomu proběhnutí v lese pomohlo.

Děkujeme trenérům Ants a Piranhas za to, že si s přípravou trati dali práci.


Všechny fotky najdete v galerii, pokud máte ještě další, rádi je doplníme, pošlete nám je na info@lcc-radotin.cz.

A kdože je tím těžkooděncem? Petr Bek, řečený Bekil, který se po ukončení lakrosové kariéry začal věnovat středověkému bojovému zápasu a do lesa vyrazil v brnění. Jeho reportáž je zde:

Dnes jsem podniknul první větší venkovní kardio, když jsem využil výzvy pro malé LCC lakrosáky – Ants – a absolvoval v horní části zbroje trasu cca 1,6 km v lese nad Radotínem. Se mnou byla na startu ještě dcera Anča, její spoluhráčka (za LCC Harpyje) Nikola, její bratr Štěpán, kterého jsem kdysi mlátil, když hrával za juniory proti áčku, a moje manželka Jana. Můj výkon nebyl nic obdivuhodného, ale snad se pobavíte.

Prapramravenec zmáčknul stopky, nečekal na ostatní, kteří bloumali na startu a vydal se na trasu. Nasazené tempo odpovídalo profilu tratě, terénu (bláto, klacky, ostružiny, zkopce a dokopce), věku a zkušenostem. Navíc měla být na trati celkem čtyři stanoviště s úkoly, o kterých jsem nic netušil. Ale pozor, rozhodně jsem se nešetřil. Aničku s Nikolou a Janou jsem tedy nechal za sebou; Štěpán byl solidární a běžel s nimi. Přišlo první stanoviště – 10 kliků, kde jsem svůj náskok navýšil. Byl jsem ještě pln síly a také jsem se neštítil umazat si ruce od bláta. Předběhl jsem dva lakrosové tatínky, kteří vyběhli přede mnou se svými ratolestmi. Náskok se začal tenčit, trojice Anča–Nikola–Štěpán se blížila. Janinu jsem nikde neviděl. Bez výčitek jsem pokračoval dál. Na úseku bez pěšiny podél plotu obory jsem díky zbroji mohl běžet víceméně rovně a nedělat si starosti se šlehajícími větvemi. Díky mé hmotnosti mi pod nohami větve křupaly jako slané tyčinky a za sebou jsem nechával řezanku. Toho naštěstí nevyužili mí pronásledovatelé, neboť jsem slyšel hlasy „kde je cesta a tvl kudy?“. Pak ale přišel dokopec. Vzpomněl jsem si na hlášku bývalého spoluhráče „mám nohy jako smrky“ a než jsem se nadál, Štěpán i obě Harpyje proletěli kolem. Na druhém stanovišti se mělo třikrát trefit šiškou do stromu. Ale jelikož místo bylo již značně přebrané, zaimprovizoval jsem, nahlásil, že házím dýkou, a třemi trefami klackem za sebou jsem si opět vybudoval náskok. Přede mnou byla cesta přes paseku a na ní dva osamocení Mravenci. Jen tak tak s hrůzou v očích stačili uskočit, když se za nimi ozvalo moje „pozor, nebrzdí mi to“. Když jsem je jako soptící lokomotiva minul, zaslechl jsem jen nářek popíchaných od ostružin. Nemilosrdně jsem supěl dál. V napojení na červenou turistickou trasu jsem v pravotočivé zatáčce nabral takovou rychlost, že mě to málem vyneslo do pikniku dvou rodin, které tu svačily. Přišel kritický úsek, kde se mělo odbočit z hlavní cesty vlevo. Ale oslňující slunce a začínající rudo před očima způsobily, že se mi fáborky rozmazaly a já pokračoval rovně. Potkal jsem dva jezdce na koních, tři jeptišky a došlo mi, že jsem zakufroval. Ohnul jsem to vlevo kolmicí (inspiroval mě Brutus ve štafetě z filmu Asterix a Obelix a olympijské hry) a brzy znovu narazil na trasu. Je pravda, že tou dobou se mi už mozek změnil ve žloutek uvařený natvrdo a splnění úkolu „vyjmenuj pět lesních zvířat“ mě dalo trochu zabrat. Nevím, zda by se odpověd „liška, zajíc, srna, lesní prasata kšá a Bekil“ dala uznat. Pak už si jen mlžně pamatuji, že jsem potkal někoho, kdo mě točil na telefon, ale poslední cedulka s úkolem se mi nezjevila. Proto jsem se hrdě přihlásil k diskvalifikaci a čas 12:10 jsem do výsledné tabulky nezapsal. Nicméně nadějné lakrosové trio mě už podruhé nepředběhlo.

A ještě dodejme, že tím, kdo Bekila natočil, byla Evička Bejšovcová (video uvidíte po rozkliknutí obrázku).

ants-kros